Kdo by ji neznal? Chundelaté klubíčko známé z roztomilých pohledů a reklam. Na výstavách zaslouženě budí největší pozornost hlavně u dětí.
Toto dlouhosrsté kočičí plemeno je přes svůj impozantní zjev původu spíše nejasného. Traduje se, že křížením pouštních a asijských stepních koček vzniklo kdesi v Asii. Pak se jim domovem stalo Turecko a do Evropy se dostala až v 16.-17. století, prvně v Itálii a Francii. Tehdy ještě jejich vzhled nesl otisky tureckých angor, ale křížením hlavně s kočkami pocházejícími z Velké Británie tento vliv vymizel. Ostatně právě Anglie je oficiálně považována za kolébku perských koček, protože tu vznikl první uznávaný standard. Pojďte si o nich něco přečíst a podívat se na obrázky z chovatelské stanice Monarcha, která má jedny z nejlepších perských mazlíčků...
Stala se velmi oblíbená a rychle se rozšiřovala do všech koutů světa. Existuje velké množství různých barevných variant a ještě více jejich chovatelů, proto při koupi existuje riziko, že narazíte na nezodpovědného chovatele, či spíše množitele. Ne každý chovatel dbá na čistotu svých chovných linií a na zdraví koček. Buďte proto obezřetní a vybírejte pečlivě!
Obrázek z chovatelské stanice Monarcha www.monarcha.cz
Vzhled
Středně velká až velká kočka váží mezi 3,5-7 kg a má charakteristickou srst. Hedvábnou, měkkou a dlouhou. Okolo ramen a krku navíc tvoří atraktivní límec.
Tělo má pevné, silné a svalnaté. Má široký hrudník, ramena i záda. Nohy jsou spíše kratší, rovné a tlapky osrstěné delší srstí. Mezi prsty mají chomáčky dlouhých chlupů.
Zbarvení jsou různá, od bílé po černou i kombinované. Platí však jedno pravidlo. Jednobarevné kočky nesmí mít na těle žádné skvrny, barva musí být jednotná.
Hlava je velká s mohutnými čelistmi a kulatým vypouklým čelem. První typy perských koček měly čenich delší, postupným šlechtěním s kočkou britskou se zkracoval a obličej zkulacoval a kočky získali panenkovský vzhled.
Uši mají krátké a zakulacené, v nich mají navíc chomáčky chlupů.
Nejkrásnější jsou na nich vedle srsti oči. Jsou velké, kulaté a velmi výrazné. Barvy mohou být oranžové, žluté či měděné. Vše záleží na konkrétním typu.Ocas mají spíše kratší, huňatý s lehce zatočeným konečkem.
Povaha
Povaha perských koček je přítulná, spokojená a klidná. Její oddanost a důvěru k člověku lze přirovnat k povaze psa. Je velice příjemná, milá a hravá.
Perská kočka má jednu zajímavost. Je nejvíce ovlivněna domestikací, oproti jiným plemenům téměř ztratila schopnost lovit myši a tak by ve volné přírodě nepřežila. Ovšem co kus, to orginál a rozhodně nelze tvrdit, že některá peršanka by nedokázala po kočičím zatočit s myší. I to je znak její šlechtěné povahy - aristokratka..
Foto z chovatelské stanice Monarcha
čajovna | 
Na čem aktuálně pracuji:
Zde hledá 
ahoj urcite se mrknu a reknu to i kamosce