Dobrodružství psané obrázky nebo také zcela nový zážitek z četby. To jsou dva podtituly knihy, která úspěšně táhne světem a dotáhla do dokonce i do Hollywoodu. Kniha je totiž jedinečná minimálně svojí originalitou.
Autorem je 41 letý Brian Selznick, ilustrátor, který je ověnčen mnoha cenami, žije v Brooklynu v New Yorku a v San Diegu v Kalifornii. Před několika lety si přečetl knihu od Gaby Woodové: V předvečer Edisona: Kouzelný příběh pátrání po mechanickém životě. Kniha vypráví příběh podle skutečných událostí o tom, kterak jednoho dne nedbale uložili na starou půdu vzácnou sbírku mechanických figurek na klíček. Dopadlo to s nimi špatně, musely se vyhodit… Ale Brian Selznick vzal tento smutný příběh do svých rukou a mistrně ho přetvořil. Stvořil si svého Huga Cabreta, vytáhl jednu mechanickou hračku a totiž mechanického muže a začal psát. Psát a kreslit.
Čtení v jiných rozměrech
Kniha obsahuje množství obrázků, které nikde jinde nenajdete. Obrázky jsou akční, detailní a jednoduché, o to víc však vykreslují tu dynamickou atmosféru děje. Čtete text, náhle jsou písmenka vystřídána obrázky, napětí se stupňuje. Ovšem někdy dokáže několik po sobě jdoucích obrázků říci víc, než několik stránek textu. Vše je dokonale spojeno, kniha není klasickou knihou, není ani filmem. Je něco mezi…
Díky mistrným ilustracím je možné naplno vnímat tu křehkou atmosféru dětské duše a Paříže v roce 1931. Najdete tu kouzlo starých filmů, těch úplně prvních, najdete tu strach z velkých parních lokomotiv, dýchne na vás zvláštní kouzlo. Příběh vás pohltí.
Hugo a jeho mechanický muž
Hugo Cabret je dvanáctiletý sirotek, kterého však v průběhu děje opustí i jeho strýček, který se ho ujal. Hugo tedy žije sám v nádražním bytě a tajně vykonává strýčkovu práci. Je to nutnost, protože jinak by skončil v místním sirotčinci. V jeho životě však důležitou roli hraje záhadný mechanický muž, muž, který má po svém opravení něco napsat… Hugo má zápisník s mnoha nákresy a návody a v nádražním krámku s hračkami se nekalými způsoby snaží dostat se k chybějícím součástkám. Proč ale součástky z obchodu tak dokonale pasují do těch, které již jsou v mechanickém muži?
"Hugo nepřestával myslet na to, co ta ruka nakonec napíše. A čímvíc na robotovi pracoval, tím víc začínal věřit něčemu, co považoval za čiré bláznovství. Byl přesvědčen, že mu robot napíše odpověď na všechny jeho otázky a poradí mu, co má dělat, když je teď úplně sám. Zachrání mu tím život."
"Zatajili dech. Mechanický muž namočil pero do inkoustu a začal psát….
…Hugo s Isabelle se zoufale snažili číst, ale nebyla to písmena, slova či věty, jen nahodilé, nesouvislé znaky. Mechanický muž nic nepsal.
Hugo mu div nevytrhl pero z ruky, jak byl vzteklý…
Co doopravdy napíše, to se dozvíme v závěru. A dozvíme se také, co se stane, když na Huga praskne, že je sám a tudíž je hodný sirotčince. Tam však chlapec neskončí, to snad z děje prozradit mohu…
V závěru knihy se dozvíte, že některé indicie jsou pravdivé, některé jsou smyšlené. Zcela pravdivé jsou však informace z přebalu, které svědčí o výjimečnosti tohoto díla. Kniha vyšla poprvé v USA v březnu 2007 a americký vydavatel ji vytiskl ve velmi neobvyklém množství - 200 tisíc výtisků. Za první rok se jich prodalo 150 tisíc výtisků. Kniha získala v roce 2008 Caldecottovu medaili za nejlepší knihu pro děti. Více než 50 týdnů se držela na žebříčku bestsellerů prestižního deníku The New York Times a filmová práva koupila společnost Warner Bros, která v roce 2010 míní uvést Huga Cabreta na filmová plátna.
Na čem aktuálně pracuji:
Zde hledá 