Obsluhuje a dobroty pro duši podává Renata Petříčková


Příští týden se můžete těšit nějaký tajemný tarotový vykládací večer. Své otázky pro karty můžete psát na cajovnaprozeny@centrum.cz a den, kdy tu s vámi budu "živě" se brzy s předstihem dozvíte. A dozvíme se něco nového o drahých kamenech a společně se mnou navštívíte i knižní veletrh Svět knihy, který se koná od 17. do 19. května 2012 v Praze.

S BLBOUNEM DO ŘÍŠE POHÁDEK

A tady si můžete přečíst o nové knížce, která je tak trošku i moje. Byla s ní legrace při psaní a tak věřím, že i čtenáře - zejména ty malé potěší.
Koupit ji můžete třeba tady.

A přečíst si třeba na TOPVIP.cz . Nebo recenzi na literárním webu Sůvičky.
Rozhovor na webu Rodina21. recenze na VašeLiteratura.cz či recenzi na Rodině21.

V neděli přiletí UFO? Možná, možná už je nadosah... :-)

Včera v 11:02 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Duchovní okénko budoucnosti, nejen 2012
No... dovolím si vám dnes přinést článek, který vyšel na Popelkách. Jedna tamní i tehdejší čtenářka a moje kamarádka totiž už před rokem vyfotila na obloze cosi podivného. Mrazilo z toho. A minulý víkend opět. Já si vzpomněla, že podle mayských proroctví se právě 20. května 2012 mají navrátit Bohové.
Kéž by... možná... udělali tu pořádek.
Kéž by... to nebyla pravda, o paniku lidstva neradno stát... a lidi si to mezi sebou urovnali sami...

Posuďte sami...

Tak v neděli jsou tady, už poslali předvoj! Aneb čtenářka je ZASE vyfotila - nad Prahou! Bohové!

Bohové?
Mají se dle mayského proroctví vrátit právě v neděli - 20.května 2012. Už na podzim se čtenářka Jana podělila o podivné fotky - a minulý víkend je poslala zase. Podotýkám, že jí nepovažuji za podivína a znám ji mnoho dlouhých let. Čekala bych od ní běžnou komunikaci ženy téměř už středních let, ale tohle ne. A podobnost těch fotek s těmi předchozími byla šílená - ač rozeznatelnost a viditelnost horší.
Že by ONI - lhostejno kdo - si poněkud ostřeji obhlíželi terén?

Jedná se o okolí Prahy.
Nedalo mi to a požádala jsem Janu o svolení k dalšímu zveřejnění fotek. Takže tady jsou. Nedělám závěry, jen se dívám a uvažuji...

A přesto jako správná srababa věřím, že až se vrátím z úžasné akce, na kterou se každý rok těším - a sice knižní veletrh v Praze - tak mě druhého dne nečeká šok ve smyslu totálního převratu logického, emočního, životního a celkového myšlení. I když... někdy už si připadám tak unavená, že by to byla možná léčivá operace.
Ale zpět nad Prahu....

1555MDA.jpg

Takhle loňský obrázek vypadal maximálně zvětšený

1554Zjg.jpg

Z tohoto jsem vycházela, vpravo na kraji je ten inkriminovaný objekt...


1556MTk.jpg

ten druhý vypadal takhle.... došly jsme k závěru, že na smítko na objektivu to rozhodně nevypadá...

možná tak placatý pták...

Jenže, minulý týden o víkendu Jana vyfotila toto, a poslala mi...:

5343NjQ.jpg

Ten objekt zase vypadá stejně - na první pohled. Omlouvám se za menší fotky, ale nefunguje mi program na fotky, takže čistě výzkumné výřezy prostě neudělám... :-( což mě neskutečně mrzí. Ale i z těchto malých fotek to není podobnost čistě náhodná....

Bohužel jsou objekty za mlhovinou mraků, takže nepříliš ostré... to je třeba vzít v potaz pro případné skeptiky...
ale co mě zaujalo...

5344ZmI.jpg

Jana fotila původně letadlo... velikost letadla a objektu za mraky... a všimněte si, že vpravo kousek nahoru je další objekt, evidentně trošku dál....

Že by se flotila slétala nad okolí Prahy?

Ne, nedělám závěry. Snad jen ten, že si ten veletrh chci v sobotu užít - protože, co kdyby byl poslední!?

Jakékoliv názory přenechám čtenářkám, mě to prostě zaujalo a lituji, že nemám foťák podobné kvality jako Jana.

Renata

Poznámka na závěr - ráda bych šířila poplašnou zprávu Laughing a stejně tak ráda jsem, že nejsem tou, kdo tohle objeví na svých fotkách, protože to bych se fakt nešla v klidu ani v noci vyčůrat....


 


Hezký článek - definice bezpodmínečné lásky

Středa v 20:49 | převzatý článek |  Duchovní okénko budoucnosti, nejen 2012

Bezpodmínečná láska

Jennifer Hoffman
Co je to bezpodmínečná láska? Je to láska, jež je poskytována bez očekávání, že něco dostaneme na oplátku, byť třeba lásku. Je to láska, která nás vyzývá, abychom nechávali své světlo jasně svítit, a to i tehdy, když se nikdo nedívá. Je to způsob, jímž musíme milovat sebe sama, a je to ten jediný druh lásky, jenž můžeme svobodně sdílet s druhými. Bezpodmínečná láska je tou nejúčinnější silou ve vesmíru a není na ní nic slabého či bezmocného, protože jde o energii, která by neměla být omylem zaměňována s emocí lásky.
Slovo ,,láska", které používáme, když popisujeme svůj vztah s těmi, o nichž si myslíme, že by nás měli mít rádi, nebo chceme, aby nás přijímali, je energií třetí dimenze, a tudíž podléhá všemožným odstínům, pochybám a strachům, jež jsou součástí našeho 3D světa. V emocionální lásce můžeme být slabí a zranitelní, nejistí a zmatení. Má nás někdo rád, měli bychom ho milovat, je ten někdo (anebo my sami) hoden lásky? Emoce také mají své kořeny v minulosti - milujeme na základě své karmy, emocionální DNA, historie a podle dynamiky skupiny duší. Emocionální láska je podmínečná a diskutabilní, bezpodmínečná láska nikoliv.
Bezpodmínečná láska nikterak nesouvisí s tím, jaké v nás druzí vyvolávají pocity. Protože jde o ,,lásku", zaměňujeme ji mylně s pocitem. Pokud ji však vnímáme jako cosi podobného vzduchu, jenž dýcháme, stává se snazším ji pochopit a najít k ní správný postoj. Vzduch je všude, je nezbytný pro život, využíván každým a zdarma všem dostupný. Nesoudí, nezatracuje, neomezuje a nekritizuje. Žehná životu a vyživuje ho, aniž by kladl jakékoliv otázky. Můžeme s vzduchem navázat spojení nebo nemusíme, to je naše rozhodnutí, stejně jako se další mohou spojit s námi anebo ne, a my s nimi, je to vše otázka volby. Jestliže si však vědomě uvědomujeme, že se nacházíme na této úrovni frekvence, přitahujeme vždy ty nejvyšší aspekty třetí dimenze, neboť jsme na této úrovni.
Na úrovni bezpodmínečné lásky se nacházíme ve své vlastní nejvyšší frekvenci, a když odstraníme emocionální spojení, jsme otevřeni dávání a přijímání této energie. S každým nádechem přijímáme bezpodmínečnou lásku a s každým výdechem se o ni dělíme se světem. Láska procházející naším energetickým polem nám žehná a povznáší nás. Pokud ji svobodně dáváme druhým, umožňujeme jim s námi toto požehnání sdílet. Když dovedeme bezpodmínečnou lásku na tuto úroveň jednoduchosti, stává se snadnou a nestojí nás žádnou námahu, a jestliže si uvědomujeme tuto frekvenci, přitahujeme k sobě také veškerou emocionální lásku, po níž toužíme.
Copyright ©2012 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. www.urielheals.com
(Reprodukce celku českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 18. 04. 2012

Na veletrh Svět knihy 2012 v sobotu 19. května 2012 přijede syn Dicka Francise - Felix Francis!

Úterý v 0:36 | čajovna
Syn slavného spisovatele dostihových detektivek Dicka Francise, Felix Francis, přijede na veletrh Svět knihy 2012. To je rozhodně zlatý hřeb celého velektrhu...
Doprovodné programy nakladatelství Euromedia Group na 18. knižním veletrhu Svět knihy 2012...
-------------------------------------
· Pátek 18. května 2012
14.00 stánek L 101 (levé křídlo)
Jiří Suchý a Ondřej Suchý: Pan Werich z Kampy (Ikar) - autogramiáda
První společná knížka bratrů Jiřího a Ondřeje Suchých shrnuje jejich vzpomínky na Jana Wericha.

15.00 stánek L 101 (levé křídlo)
Petr Janda: Dávno (Ikar) - autogramiáda
Legenda české rockové scény, frontman kapely Olympic, ve své biografii vzpomíná na vše,co mu život v průběhu času dal i vzal.

16.00 stánek L 101 (levé křídlo)
Klára Janečková: Temnota (Ikar) - autogramiáda
Spisovatelka a psycholožka ve svém osmém románu vypráví detektivní příběh o ženě, která ztratila paměť.
.
17.00 - 17.50 Malý sál (Pravé křídlo - balkon)
Giorgio Vasta: Hmatatelný čas (Odeon) - beseda
Italský autor představí svou románovou prvotinu, jejíž děj čtenáře zavádí do roku 1978, kdy italský národ přišel o svou nevinnost.
Literární kritika jej dnes hodnotí jako jednu z nejlépe napsaných italských knih posledního desetiletí.

18.00 stánek L 101 (levé křídlo)
Giorgio Vasta: Hmatatelný čas (Odeon) - autogramiáda
· Sobota 19. května 2012
11.00 stánek L 101 (levé křídlo)
Hana Marie Körnerová: Prosím vás, sestřičko/ Děkuji, sestřičko (Ikar) - autogramiáda
Autorka v oblíbených románech zúročila své životní zkušenosti z práce zdravotní sestry.

12.00 - 12.50 Velký sál - Střední hala Felix Francis: Hrozba (Knižní klub)
Mladší syn slavného spisovatele dostihových detektivek Dicka Francise se autorsky podílel na čtyřech otcových románech. Nyní představí svůj první samostatný titul Hrozba, v němž bravurně navazuje
na autorskou tradici svého otce. Při dostizích na Velké národní dojde k vraždě žokeje. Vrah zmizí v davu a ihned se vyrojí spekulace o tom, že šlo o vyřizování účtů ve válce gangů...
Autor přetavuje oblíbený žánr kultovních "francisovek" v moderní detektivní příběh pro 21. století.


13.00 stánek L 101 (levé křídlo)
Felix Francis: Hrozba (Knižní klub) - autogramiáda

14.00 - 14.50 Velký sál - Střední hala
Marie Poledňáková: Líbáš jako ďábel (Knižní klub)
Dva roky po čtenářském hitu Líbáš jako Bůh (prodáno 50 000 výtisků!) představí autorka volné pokračování Líbáš jako ďábel. Účinkuje také herečka Eva Holubová známá z filmových adaptací.

15.00 stánek L 101 (levé křídlo)
Marie Poledňáková: Líbáš jako ďábel (Knižní klub) - autogramiáda

16.00 stánek L 101 (levé křídlo)
Josef Fousek: Úsměv je lék (Knižní klub) - autogramiáda
Také do své nové knihy začlenil písničkář, spisovatel a humorista veselé příhody ze svého rušného života, básně a texty, ale i satirické až ironické pohledy na naši současnost.

17.00 sál Rosteme s knihou (pravé křídlo)
prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková CSc: Rozkládání státu (Universum)
Známá česká politoložka představí svou knihu, v níž pojmenovává nešvary bující v naší společnosti, hledá jejich kořeny a podstatu.

18.00 stánek L 101 (levé křídlo)
prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková CSc: Rozkládání státu (Universum) - autogramiáda

Recenze Blbouna na VašeLiteratura

Neděle v 21:40 | Renata Petříčková |  Editorial, aktuality z Čajovny
Potěšila mě konstruktivní recenze Jany Semelkové na webu Vaše Literatura....





Pro autory je vždycky dobré, když se dozví, kde udělali chyby a co se čtenářům nelíbí. A je velmi těžké najít ve svém okolí člověka, kterému důvěrujete a který je schopen právě tohoto nekritického pohledu. Jani, děkuju...

Ale i z této recenze vychází tato knížka velmi dobře. A přiznám se, že v těchto dnech upravujeme k dokonalosti druhý díl a vytknuté chyby jsem si vzala k srdci a.... a... druhý díl bude určitě zase o kus lepší.

Jak se líčí černošky

12. května 2012 v 7:25 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Tak tohle mě opravdu zaujalo a dodívala jsem se do konce.
Hrátky s make-upem, pudrem, očními stíny a rtěnkami známe...
ale jak to všechno vypadá, když je barva kůže odlišná?

Schválně se podívejte, je to velmi zajímavé....
Slečna to předvede krok za krokem, všimněte si tmavších odstínů pudrů...


Strakaté pohádky - klenot z pozůstalosti Františka Nepila

10. května 2012 v 8:04 | Renata Petříčková, www.kultura21.cz |  Knížky pro děti
Moc hezkou knížku jsem dostala a moc ráda a dobrovolně jsem o ní psala...
Protože je to fakt klenot s vůní starých časů. Něco, co leželo v šuplíku pana SPISOVATELE Františka Nepila. Tohle jsem napsala pro web Kultura21.

Strakaté pohádky
Sobota, 28 Duben 2012 00:00 Renata Petříčková
EmailTisk
altPrvní vydání pohádek z pozůstalosti Františka Nepila si jistojistě zaslouží pozornost. Je to jako když do dnešní doby vytáhnete nádhernou starožitnost, která doslova voní novotou. Přesně takové pocity ve Vás evokují Strakaté pohádky.



Cennost z Nepilova šuplíku - kdyby to viděl, jistě by byl rád
Pohádky, které jsou úplně nové, protože ležely v šuplíku pana Františka Nepila a napsal je patrně na začátku sedmdesátých let. Dosud nikdy nevyšly - až Ivana Hutařová a Zdena Nepilová je znovu uspořádaly a přidaly do této knížky ještě čtyři další, které vznikly zhruba ve stejné době a byly uveřejněny v dětských časopisech. František Nepil by byl jistě velmi rád, kdyby věděl, že jeho příběhy žijí dál a nachází si své čtenáře.
Dokonalý úlet do dětských fantazií
Pohádky mají pel starých časů, nepilovský styl a jsou úžasným pohlazením pro dospělého a naprosto neznámou pro dnešní děti - a věřím, že budou nadšeni.
Jsou tu miloučké kočičí příběhy…a také naprosté šílenosti - a ty se, co vím - dětem nesmírně líbí.
"Strážník se rozběhl - a nastojte! Jen udělal pár kroků - šups! Vyletěl z kůže. Vedle něj vyletěl z kůže student, lékárník, školačka, kominík, mlékařka, školák, průvodčí a popelář - jen si představte to nadělení!
Pozn. Autorky - tak tohle si děti představují velmi živě!!!
Všude se povalovaly kůže a lidé na sebe civěli a nevěděli, co se to se světem stalo.
Když se vyčasilo, začal každý hledat svou kůži. Ale hledejte ji mezi těmi haldami. Všechny byly zmuchlané, zapatlané a pošlapané, některé byly potrhané, jiné nafoukal vítr do řeky a proud je unášel pryč - tož se honem každý oblékal do té, která mu přišla první pod ruku."
Najdete tu i slova, která já prostě neznám… pes měl PAŤATÉ nohy v pohádce O Voříškovi… anebo v komíně se vyskytující SOPOUCH, ve velmi milé a hezkoučké pohádce o tom, kterak sluníčko chtělo být kominíkem.
Události i styl je poplatný své době, v pohádce o kosech hrají vedlejší role šeříky a tanky, pan domácí je ještě nějakým panem domácím, který považuje ze velkou povinnost odhazovat sníh. Ostatně ten úžasný rozhovor pánů domovníka a jednoho ze sousedů je krásným klidným příkladem toho, jak František Nepil umí do dialogu vetkat takový něžný fakt - že právě začíná padat sníh - jež učiní celou tu situaci nezapomenutelnou. Otiskne se vám do paměti totiž její emoce, ty sněhové vločky.
alt
Ilustrace jsou citlivé a respektují styl Františka Nepila
Ilustrace Marie Tiché, čerstvé držitelky Ceny Albatrosu za celoživotní práci, se k pohádkám velmi hodí. Jsou lehce roztržitě neuspořádané, podobně jako pohádky samy. Rozpustile roztomilé. Takový královský záchod s malbou na "noze" rozhodně bude patřit k obrázkům, které se dětem budou moc líbit.
Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé, přesně na jedno příjemné čtení do postýlky.
Strakaté pohádky
Autor. František Nepil
Žánr: pohádky pro děti, pro čtenáře od 7 let
Vydáno: 2012
Stran: 88
Vydalo nakladatelství: Euromedia (Knižní klub), www.euromedia.cz
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: Euromedia

Temná noc duše

8. května 2012 v 21:06 | převzatý článek |  Duchovní okénko budoucnosti, nejen 2012
Temná noc srdce a mysli
Jennifer Hoffman
Všichni znají obrat ,,temná noc duše", jenž popisuje okamžik v lidském životě, kdy všechno vypadá bledě a beznadějně. Zažíváme to, když se stane nějaká událost, na niž dle svého mínění nemáme žádný vliv a všechno v našem životě se změní. Mám však pocit, že formulace ,,temná noc duše" je nesprávná, protože duše nemá žádné temné noci, ta ví naprosto přesně, co se děje a jen čeká, až se my otevřeme klidu a míru, poznání a přeměně, již nám nabízí.
,,Temná noc duše" je ve skutečnosti krizí srdce a mysli, jejímž klíčovým strůjcem je právě duše. Srdce a mysl jsou na jedné úrovni vědomí, duše odpovídá na naši žádost o pozvednutí na vyšší úroveň, a tu se nacházíme na neznámém temném místě odpojení a obav. Náhle nejsme již schopni se spojit se svými ,,starými" způsoby a ještě nejsme úplně na té energetické frekvenci, která nás má dovést na novou úroveň. Nacházíme se v propasti ,,nevědění", která - pokud nemáme silné pouto s vyššími úrovněmi své bytosti - je vskutku velmi temná. Jsme na vědomé úrovni uvědomění a jsme žádáni, abychom postoupili k osvícenosti.
Je na čase propustit přesvědčení, že vědomí (tak, jak je známe) je vyšším stavem existence, a měli bychom se přestat považovat za ,,vědomé" v každém aspektu svého života. To, čeho jsme si vědomi, je to, co si uvědomujeme, čemu věnujeme pozornost, co energeticky posilujeme, a co je vytvářeno v naší realitě v přítomném okamžiku. Budeme-li více ,,vědomí", nepomůže nám to se vymanit z temné noci mysli a srdce, protože bez odpovídajícího posunu do osvícenosti budeme jednoduše nadále stále znovu vytvářet tytéž situace. Odehrává se energetický cyklus, jehož vyřešení se objeví ve chvíli, kdy se rozhodneme vystoupit ven z koloběhu strachu a vkročit do nové energetické frekvence. To je změna uvědomělosti, povědomí, nikoliv změna ,,vědomí".
Za temných nocí mysli a srdce se ptáme: ,,Proč se to děje zrovna mně?", ačkoliv správná otázka zní: ,,Kde je mé vědomé uvědomění?" Pak jsme schopni zvládnout změny a posuny, a mnohé z nich jsou nepatrné, které vytvoří to pravé spojení s vyššími úrovněmi naší bytosti, které nás dovede od uvědomělosti k osvícenosti.
Jestliže jsme ochotni vystoupit z propasti temnoty, pak díky ochotě změnit své uvědomění povznášíme své vědomí na nové úrovně, stoupáme vzhůru po frekvenční spirále, abychom vytvořili mnohem působivější a více naplňující reality, které budou zrcadlit příslib světla přicházející od vyšších úrovní naší bytosti.
Copyright ©2012 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. www.urielheals.com
(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 25. 04. 2012

Vyhlášení toužebné soutěže

7. května 2012 v 9:05 | čajovna |  SOUTĚŽE
Moc mě potěšila účast v této soutěži a Vaše přání. Myslela jsem, že budeme marniví, zcela zbytní a úplně rozmazlovací. Přesto si většina z Vás přála takové věci, jako návraty těch, které již navždy ztratili nebo zdraví pro sebe, své děti a své blízké.

Bylo velmi těžké rozhodnout, koho odměnit... a losovat by asi byla škoda. Takže jsem se ponořila do Vašich přání, našla důvody a vybrala...

Andreu Bátovskou, za to, že se nad přáními zamyslela a myslela i na budoucí přání svých dětí...
Napsala:

Pokud bych nasbírala a získala 9 kouzelných květin, tak bych si od každé z nich přála:
Od prvních dvou: trvalé zdraví a dlouhý věk pro všechny své nejbližší
Od třetí: trvalou životní spokojenost pro všechny své nejbližší
Od čtvrté: velkou míru tolerance
Od páté: trochu štěstíčka
Od šesté: nikdy nehynoucí partnerskou (manželskou) lásku a touhu
Od sedmé: sourozence pro naše malé zlatíčko (protože v prvním případě jsme si na naše zlatíčko pěkně dlouho počkali, než se poštěstilo)
Osmou a devátou květinu: bych si schovala pro své děti (svojí dvouletou dceru a "možná jejího" dalšího sourozence, aby měli možnost naložit se svým životem, tak jak si přejí)

Vlaďce Komendové za její příspěvěk, který byl tím prvním, který mě moc dojal...

Přála bych si,aby se mi vrátila maminka,která letos zemřela a moc mně chybí.

a nakonec Martě Bajerové, která napsala jako první a beze zbytku splnila to, co jsem soutěží zamýšlela, tedy napsala své krásné hýčkavé přání...

dnes tu napíši po čem tajně toužím. Tak tedy toužím moc po kytičkované sedačce do svého pokoje. A protože vím, že by mého muže trefil šlak, tak to nahlas ani neříkám. Pouze toužím a sním. A protože budu toužit a snít o tom stále, koupila jsem si prozatím na tu nekonečnou dobu snění a toužení aspoň čtyři metry kytičkové látky a ušila si závěs, ubrus a polštářek. Věř mi to je ten primisima snění a toužení

Děkuji vám všem za krásnou účast a za to, že tu bylo díky této knížce hezky a příjemně. Těšit se můžete na soutěže další, budou zajímavé a ceny krásné. Gratuluji vítězům a všem přeji krásné předletní období!
Renata

Osvícení s Jackem Nicholsonem - děsivý filmový klenot!

4. května 2012 v 8:24 | Renata Petříčková, www.kultura21.cz |  FILMY
Pamatujete si tenhle film?
Já ho viděla poprvé a vzpomněla si na další adaptaci Stehpena Kinga - Misery... přelámané nohy spisovatele, kterého držela ve svém domě vyšinutá pečovatelka, nutila ho psát....zraňovala ho. Jau...nezapomenutelný film.
A tenhle děs je i v tomto filmu. Jacku Nicholsonovi uvěříte snad vše - i to, že je psychopat.

Tohle jsem o filmu napsala na web Kultura21.

Osvícení - rozhodně ne bez svícení
Pátek, 04 Květen 2012 00:00 Renata Petříčková
EmailTisk
altZačíná to nádhernými horskými scénériemi. Pak se poděje něco, co vám rozmetá mozek na kusy. Aspoň že to vcelku dobře končí. A bonusový materiál je pak opravdu lahůdkou. Jack Nicholson v tak dokonalé roli, že na konci filmu nevěříte, že JE normální.



Je… jak dokazuje bonusový materiál - dokument o natáčení filmu. Ten si rozhodně pusťte, na pocuchané nervy to bude neskutečný balzám dokazující, že film je opravdu neskutečný. Ať již zcela normálně jednajícími herci, množství lidí na place nebo tím, že horský hotel i se zasněženým labyrintem je jen součástí filmového ateliéru. A že Stanley Kubrik je úžasný režisér i šéf a i to malé dítko ve filmu hrající ty děsivé scény se při natáčení docela dobře bavilo a hlavně - je to úplně normální inteligentní a smějící se kluk.
Klenot díky svému stáří a jednoduchému zpracování?
Magic Box zařadil tento film do edice Největších filmových klenotů a tento pocit vás oprávněně ovine již ve chvíli, kdy Jack Torrance (Jack Nicolson) přijímá místo mimosezónního správce luxusního hotelu. Tady si díky oblečení ostatních herců i reálií kolem uvědomíte, že jde o film z roku 1980 a že máte před sebou něco notně "uleželého." Adaptace románu Stephena Kinga měla původně dvě verze, jednu asi o půl hodiny delší pro americké diváky a kratší, pro evropský trh. Před námi tedy leží ta kratší, ovšem hrůzy si tady užijeme opravdu dost.
Zhruba po hodině už si neuvědomíte ani ten odstup dvaatřiceti let, které nás dělí od vzniku filmu, jelikož vás strhne psychologická zápletka. Jackova žena, Shelley Duvall (něžný obličej, který musel ve filmu hodně vydržet, a v reálu se i zhroutit z vyčerpání, jak ukazuje dokument) a jejich syn Danny Lloyd a tomu tedy velký obdiv, protože ve filmu vypadá bez jediné pochybnosti jako psychicky nadmíru vystresovaný jedinec. Jediný úsměv na něm neuvidíte. Zato se tu setká s člověkem, se kterým si rozumí telepaticky a tento potom sehraje poněkud krátkou roli při jejich záchraně. Tohle bych tedy nečekala, i když to dopadlo asi tak, jak by to bylo v reálu. Škoda jen, že svůj název Osvícení má film právě díky této v podstatě vedlejší dějové linii.
alt

Dalo by se říci, že tento film nečiní z herců nadlidi ani příliš velké hrdiny. Pokud si představíme, jak by celá situace vypadala v reálu, tak asi nějak tak. A bylo velkým štěstím, že vše dopadlo tak, jak dopadlo.
Náznaky časových smyček jsou peprným kořením
Dělat zimního správce a strávit 5 měsíců v izolaci v zasněženém hotelu není nic příjemného a navíc tu je deset let stará tragédie, při které bývalý správce psychickou frustraci neunesl a rozsekal sekyrou svou rodinu. Že s tím bude mít Jack Nicolson něco společného? Ano, samozřejmě, ale to si už s filmem musíte rozmotat sami. Přijde to až nečekaně brzy, proces "zbláznění" Jacka Nicholsona je rychlý a začíná se odmotávat pevné klubko souvislostí a děsivých scén. A také časových smyček.
Scéna s šílenou ženou ve vaně je protknuta prostřihy na psychické pochody u jeho syna a rozuzlení je potom mistrným dílem maskérů a neskutečného hnusu. Mrtvoly ve vaně jsou oblíbené téma, ale udělat na ní ještě kolečka plísně - tak to už je silná káva.

Film vám zajede pod kůži, mrazivě a nepříjemně. Nejen pro Jackovu závěrečnou honičku se synem v labyrintu, kdy on za ním kulhá se sekyrou v ruce se slovy: "Už jdu… už tě skoro mám!"
Ne… není to film pro slabé povahy… nedoporučuji k nočnímu shlížení, je to přesně ten typ filmu, po kterém se bojíte i na záchod.

Uklidnil mě až již zmiňovaný bonus, při kterém jsem musela smeknout před tvůrci a hlavně herci.
Osvícení / The Shinning
Žánr: psychologický horor/drama
Původ: USA/Velká Británie
Rok výroby: 1980
Režie: Stanley Kubrick
Scénář: Stanley Kubrick
Hrají: Jack Nicholson, Shelley Duvall, Danny Lloyd, Scatmann Crothers
Stopáž: 115 min.
Titulky: ano
Distributor: Warner Bros Entertainment Inc., Magic Box, www.magicbox.cz
Hodnocení: 90%

Zdroj foto: Magic Box, autor

Ukázka z knihy S Blbounem do říše pohádek

3. května 2012 v 11:12 | Renata Petříčková |  Editorial, aktuality z Čajovny
Musím říci, že mě ani nepřekvapil výběr nakladatelství Fragment. Oficiální ukázka z knížek se čas od času pověřeným osobám povede.
A někdy vás úplně zavede a od celé knížky se odklání. A někdy je úplně scestná, protože je jasným TOP a to ostatní už vás rozhodně tolik nepobaví.

Tady se to povedlo a já si troufám říci, že podobných TOP okamžiků tam je velmi mnoho - a snad ten zbytek také stojí za to...
Takže S Blbounem do říše pohádek ;-)
Renata


"Páni, perník, to já rád," mlsně se olizoval čert a blekotal oslintaným černým jazykem po chaloupce a po okenicích.

" I kuš, odkdy jedí čerti perník?" divila se bába a odháněla ho koštětem, aby neolízal polevu a rozinky a vůbec, aby dočista neoslintal tu její pěknou chaloupku. Ale co čert nechtěl, koštěte se nebál a támhle dokonce za chvíli ukousl kousek okenice.

Všechno jsem to viděla, protože mě to tak zajímalo, jsem taky zvědavá sova, že jsem lítala kolem chaloupky, a proto vím každé slovo," pokračovala sova.

"My v pekle máme náhodouperník každý rok, Mikuláš vždycky přinese něco, co nerozdá hodným dětem, tak si pochutnáváme až do Vánoc," vysvětlil čert a nechal se tedy zahnat koštětem do svěnice. Od pusy mu ještě spadl drobek na zápraží. Kuš ty čerte!

Tam si lehl na pec i s tou sladkou a perníkovou pusou a usnul.

Zrovna na tu pec, na které ježibaba pekla perníčky. Nic nedbala ležícího a spícího čerta a pěkně do večera upekla šindele na střechu i nové okenice. Ozdobila je a šla ven nakrmit modré hady, kterými se to v zahradě jenom hemžilo .

Čerta v tu chvíli probudila sladká vůně perníku. Tenkrát se bábě těsto opravdu moc povedlo, a tak šel vydloubávat rozinky. Potom olízal polevu a potom ... pustil se do šindelů.

Bába ježibaba spráskla ruce a pak je dala nazlobeně v bok, když to všechno viděla.


"Ty jeden čerte nevychovaný, to jsi mi snědl šindele a olízal polevu? zahartusila, až z ní šel strach takový, že se i její vlastní zástěra schovlal radši bábě za záda. Čert zablekotal cukrovým jazykem a od levého zubu mu vypadla rozinka...

Pipi Dlouhá Punčocha na CD....

2. května 2012 v 7:25 | Renata Petříčková, www.kultura21.cz |  Knížky pro děti
Pipi Dlouhá punčocha vás v rozhlasovém podání rozjaří a rozesměje
Středa, 25 Duben 2012 00:00 Renata Petříčková
EmailTisk
altPipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha - no jasně, však ji znáte, ne? Ovšem v rozhlasové verzi ji zná jen málokdo. Rozhodně doporučuji všem milovníkům punčochatých Pipi vyzkoušet ještě tuhle lahůdku. Už jen proto, že samotnou Pipi si zahrála Bára Hrzánová, a to slibuje přinejmenším zajímavé poslouchání. Obálku příjemně nakreslil Jaromír F. Palme.


Aktéři jsou trošku starší pravda…
Báře Hrzánové už tedy rozhodně není dvacet, přesto po dlouhém přemýšlení režisér Vladimír Rusko rozhodl, že právě pro Báru je to role ušitá na míru. Nakolik se její rozhlasové herectví mohlo rozvinout právě v této pohádce, posuďte sami. Jitka Škápíková napsala na motivy Astrid Lingrenové příběh, který vám zaplní asi 57 minut života. Dalšími nezbytnými lidmi do party je pochopitelně Tomy a Anika - zde Tomík a Anička - ve podání Kryštofa Hádka a Rozity Erbanové. Kryštof Hádek tu zní už poněkud vyspěleji, ovšem Rozitě Erbanové bylo v době natáčení osmnáct let a na hlasovém projevu, který je mimochodem úžasně profesionální, to nemáte šanci poznat. Prostě dvanáctiletá Anička.
Určitě se povedlo posluchače strhnout
To jednoznačně! Bylo to účelem a to se podařilo. Za prvé díky úžasným kouzlům s hlasem, která tu předvádí Barbora Hrzánová, a za druhé díky celkem zdařile vybraným, zkráceným i inovovaným pasážím z knihy Astrid Lindrenové. Svůj díl tu mají i písničky, kterými je celý příběh příjemně prolnut a dodává mu na dynamičnosti. A dětem se bude opravdu moc líbit. Velmi brzy si začne notovat i maminka, tatínek… no je pravda, že jsem se už dlouho takhle hezky nepobavila nad nějakou ryze dětskou záležitostí. Opravdu chytlavá pohádka.
alt
Jedinou vadu spatřuji v jisté nevyrovnanosti hudebních pasáží a pasáží mluvených. Výrazný rozdíl pak znemožňuje klidné tiché poslouchání například před spaním, protože mluvené slov je špatně slyšet při přiměřené hlasitosti písniček a naopak, když si přidáte na hlasových pasážích, tak ty zpívané Vás tak nějak vyruší hlukem. Je to ale častý nešvar rozhlasových zpracování a tak v tom nespatřuji zásadní chybu. Prostě jen - nebude to poslouchat při usínání, ale prostě jen tak! Pro pobavení.
Takže vzhůru za záhadou - poněvadž ve vile Vilekule se svítí… takže počkat, než maminka a tatínek usnou a vydejme se tam s Tomíkem a Aničkou na výpravu. A potom taky za ztroskotáním, do školy, nebo do cirkusu, kde potkáme Pipiina tatínka, ostrov Kurekuredutů nesmí chybět, za piráty a pak… pak se Pipi moc hezky rozloučíme…
alt
Pipi Dlouhá Punčocha
Interpret: Bára Hrzánová, Kryštof Hádek, Rozita Erbanová a další
Žánr: audio pohádka s písničkami
Skladby:
1. Ve vile Vilekule se svítí
2. Pipi, Tomík a Anička stanují
3. Pipi jde do školy
4. V cirkuse
5. Na ostrově Kurekuredutů
6. Svítí se ve vile Vilekule?
Stopáž: 56:18 min.
Vydavatelství: Radioservis, vydavatelství Českého rozhlasu, 2009, www.radioservis-as.cz
Hodnocení: 80%
Zdroj foto: Radioservis

Citace o mateřství a lásce k dětem...

1. května 2012 v 8:20 | čajovna |  Domov
Přišel mi nádherný e-mail od kamarádky. S citacemi slavných, které ji zaujaly v knížce...
Stojí za to si s nimi potěšit srdce...
Ty pro mě nejkrásnější jsem vám zvýraznila....

Liz Smith:

"Pracující matka je nesmyslné pojmenování, které jako by naznačovalo, že matka bez kariéry tráví čas lelkováním, sledováním televize a popíjením kávy. Ve skutečnosti je samo slovo MATKA synonymem pro jednu z nejnáročnějších a nejtvrdších prací vyžadovaných po jakémkoliv člověku".

Wiliam Tammeus:

"Nikdy skutečně neporozumíte lidské povaze, dokud nepochopíte, proč dítě na kolotoči při každé otočce zamává své matce - a ta mu vždy zamává zpět."

L.N. Tolstoj: "Rodina je jednou z nevyhnutelných podmínek štěstí".

"Máma rozumí tomu, co její děti neřeknou." (židovské přísloví)

Kendal Hailey: "Největší hodnotu rodinného života je skutečnost, že jste důvěrně spřízněni s lidmi, s nimiž byste si za normálních okolností ani nepodali ruku."

Victor Hugo: "Ruce mámy jsou stvořeny z hedvábí - a sladkým spánkem je odměněno dítě které v nich spočívá."

Martin Baxbaum:

"Skutečný rozsah vašeho úspěchu se neměří penězi, ale tím, jak o vás mluví vaše děti před svými kamarády."

Elizabeth Stone:

"Rozhodnutí stát se matkou je to nejzásadnější. Je to rozhodnutí, že vaše srdce bude navždy chodit mimo vaše tělo."

John Ruskin: "Dejte dítěti jen trochu lásky a dostanete zpět stonásobek."

J.G. von Herder: "Jedna dobrá matka znamená víc než sto učitelů."

Erma Bombeck:

"Miluju svou mámu za všechny ty chvíle, kdy mi nic neřekla. Děkuji jí za spousty věcí, ale nejvíc si vážím těch chvil, kdy mě nechala prošlapat si svou vlastní cestu, i když musela dopředu vědět, jak to dopadne a přesto nikdy neřekla: Vidíš já jsem Ti to říkala!"

Lotte Bailyn: "Neustálá dostupnost bez stálé přítomnosti je nejlepší způsob jak být matkou."

Sophia Loren: "Jste-li matkou nikdy nejste samy - matky jsou vždy v duchu se svými dětmi."

A. Maurois: "V každé velké lásce je obsaženo mateřství."


"Nejrychlejší způsob jak může matka upoutat pozornost svého dítěte je když se pohodlně usadí."

"Nejsou rodiče ti kdo rodili, ale ti kdo krmili a dobru naučili."

L.N. Tolstoj: "Od dětí se můžeme naučit dvojímu: jak žít a jak být blažený."

Pierre Daninos: "Tlak, kterému je celý den vystavena matka tří dětí od 4 do 10 let je takový, že v porovnání s ním se může pracovní den ředitele továrny považovat za oddechový čas."

Krásný den, milé maminky!
Renata

Dnes je 30. dubna. Nejsem čarodějnice, slavím Beltine... po svém.

30. dubna 2012 v 1:14 | čajovna |  Duchovní okénko budoucnosti, nejen 2012
Tak nějak jsem nepřišla na chuť bláznovství pálení čarodějnic. Jasně, pro mě jako dítě bylo moc fajn hopsat po silnici s koštětem namočeným ve vyjetém oleji nebo benzínu nebo čem... a patřičně hořícím. Babi, měla´s silný nervy teda Smějící se, ale těmito fajn vzpomínkami můj vztah k čarodějnicím končí.
Pálit kohokoliv na hranici není zrovna můj vkus a chlastat někde na hřišti nebo na jiném place taky ne.

Loni jsem toto prázdné místo zaplnila Beltinovým svátkem. Několik tisíc let stará tradice starých Keltů. Ano, ohně k tomu patří, dokonce je tento svátek tak bujarý, že se v tento den mnoho dvojic prostě jen tak pomilovalo, takové řízení jarního osudu, které zajistilo plodnost a nové potomky.
V tento den se také uzavírali nové sňatky a znovuuzavírali ty staré - ve stylu "dokud láska trvá".
A to se řešilo právě každý rok v tento den.

Ale to ponechám nyní stranou.
Nemám beltinovou základnu kolem sebe a tak dnešek oslavím jednoduše. Udělám si chvilku a odejdu do přírody načerpat sílu, poděkovat a něco si přát. S pokorou si přát jedno jediné přání.

Uctít sílu přírody a její krásu není vůbec těžké, stačí se rozhlédnout kolem. Ta síla na Vás doslova dýchá, stačí se jen zastavit a nadechnout jí.
A při dnešním až letním počasí to bude nadmíru příjemné.
Tak hezký den, ať už ho slavíte jakkoliv....
a pamatujte... aspoň jedno nadechnutí si dnes zasloužíte.
Renata

a třeba právě dub je jedním z nejmocnějších stromů, pravý král... otec...

Lorna Byrne: Schody do nebe - kontraverzní pojednání o andělích?

27. dubna 2012 v 6:34 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Knížky pro ostatní

Lorna Byrne: Schody do nebe. Aneb na návštěvu k andělům

Před časem jsme tu měli recenzi Andělů v mých vlasech a na to volně navazuje kniha Schody do nebe. O poznání silnější kalibr, řekla bych. Či spíše, o poznání éteričtější kalibr. Nedoporučuji číst bez znalosti předchozí knihy. Pokud vám v "Andělech" připadala autorka poněkud zvláštní či jen schopna komunikace s anděly, tady se z ní stává doslova odbornice na anděly, protože vám odkryje celý jejich svět a hierarchii.
A to může být pro mnohé příliš silná káva.
Kniha u nás vyšla letos v únoru a být to o pár let dříve, možná by zůstala nepochopena.
Či definitivně zařazena do šuplíčku "bláznovství". Nejsem zastáncem komunikace s anděly a přesto jsem se na tuto četbu těšila.

4873MDV.jpg

V úvodu se znovu seznamujeme s životem Lorny Byrne, který ovšem už není líčen tak podrobně a tragicky, jako tomu bylo v předchozí knize. A to včetně dvou zážitků, smrti jejího otce i manžela. Je znát nadhled a odstup let, mezi kterými psala toto své druhé dílo.
Celkově působí schody do nebe přesně tak, jak působí jejich obálka - něžně bleděmodře, hladivě a konejšivě.

A není to jen o andělech, ale i o dalších bytostech, například o zjevení duchů a jiných forem energie. Dozvíte se mnohé o svém andělu strážném i o tom, jak s vámi komunikuje.
A možná se opravdu někdy vyplatí se sám v sobě ztišit a pokusit se procítit přítomnost energie, která nás má ochraňovat.

Někteří andělé vypadají velmi zvláštně, ale jsou to také výjimečné formy zviditelnění.

"A teď jako tehdy byl na něho úchvatný pohled - vypadal úžasně a velkolepě. Zdálo se, že je utvořen ze skleněných, stejně velkých střepin.
Měl ostré rysy a ty skleněné úlomky mu odrážely světlo do obličeje. Vycházela z něho krásná, jemná, okouzlující hudba. Byla jsem jako očarovaná."


Často popisuje při setkání s těmito bytostmi sílu záře, vjemy, které jsou mimo úroveň očí, uší a hmatu, jsou to prosté shluky energií a emoce. V 36 kapitolách tu budete procházet vzpomínkami i životem Lorny Byrne ve chvílích, kdy už její první kniha dosáhla svého úspěchu. Je tu znatelný posun i v jejím vlastním přemýšlení, v jejím sebevědomí, v uvědomění.

Zatímco první knihu psala žena vycházející z bídy a po smrti manžela, s opatrností a pokorou píšící o andělských bytostech, tuto knihu už píše mnohem sebevědomější dáma. Žena, která už ví, co čekat od života a ví, jak se svým žitím vědomě zacházet.

Za mě?
Kdo opravdu miluje andělé či s nimi má své zážitky, pro něj bude tato kniha "aha efektem" a notným rozšířením znalostí. Kdo je skeptik, šmahem jí může odsoudit. Pro mě byla knížka příjemným zpestřením, při kterém jsem se často divila, pochybovala i souhlasila. A na závěr jsem si pro sebe zodpovídala otázku - jestli opravdu existují andělé, chtěli by doopravdy, abychom o nich TOLIK věděli???

Trailer ke knize


Oficiální anotace:
Lorna Byrneová
Schody do nebe
Lorna Byrneová po celý svůj život vídá anděly a denně s nimi hovoří. Už v dětství se od andělů dozvěděla, že jejím úkolem na této zemi bude podělit se o moudrost, kterou získala od Boha a andělů.
Když Lorně zemřel manžel, svět se jí zhroutil. Kniha Schody do nebe líčí, jak tato ovdovělá matka čtyř dětí, prakticky bez vzdělání, postupně našla sílu pokračovat. Po dlouhých letech se rozhodla přerušit mlčení a začala seznamovat svět s andělským poselstvím.
Popisuje různé typy andělů i jejich odlišné role a zmiňuje se rovněž o svých mimořádných zážitcích, například o návštěvě u jesliček při Ježíškově narození. Vypráví čtenářům o budoucnosti, již lidstvu Bůh přichystal, ale i o jiných eventualitách, které mohou nastat v závislosti na rozhodnutích, jaká lidé udělají. "Všichni musíme hrát svou roli," říká Lorna.
Z přímé, osobní zkušenosti poskytuje mimořádně podrobné informace o andělech a jejich činnosti ve světě. Vysvětluje, že každý člověk má svého anděla strážného, který jej nikdy neopouští, a zdůrazňuje, proč je tak důležité, abychom mu naslouchali.
Nadšené a vděčné reakce čtenářů dokazují, že Lorniny knihy lidem přinášejí posílení a nesmírnou naději.

Autorka
Lorna Byrneová vídala anděly už v útlém věku a stále s nimi hovoří. Nyní již vychovala své děti a otevřeně vypráví o svých vjemech. Žije poklidně na irském venkově. Je autorkou mezinárodního bestselleru Andělé v mých vlasech, který byl přeložen do dvaceti jazyků. Schody do nebe jsou jejím druhým dílem.

Více informací najdete na www.lornabyrne.com.
Vydalo nakladatelství Euromedia, www.euromedia.cz , 2012

Renata

Moudro stromů - vychází moudrá kniha!

25. dubna 2012 v 9:50 | Renata Petříčková |  Knížky pro ostatní
Z nakladatelství Euromedia mi dorazila informace o krásné novince, dokonce druhém vydání. Přiznám se, že moudrost stromů mne fascinuje a tuhle knížku jsem neznala. A tak se ráda podělím o její existenci, vychází prý na konci tohoto týdne ;-)

Fred Hageneder
Moudrost stromů - 2. vydání

Stromy a člověk patří k sobě odjakživa. Po staletí lidem poskytují útočiště, chrání je před horkem, zásobují jedlými plody a skýtají využití v potravinářství i v lékařství. Dávají jim dřevo, z něhož se vyrábějí nástroje, zbraně i hračky a staví domy, lodě i mosty. Poskytují palivo, které se stalo pohonem civilizace. A nejen to - stromy mají odedávna své místo v lidové tradici. Naši předkové uctívali přírodní síly, nabízeli jim dary a oživovali svět, jehož se sami cítili být neoddělitelnou součástí. Tato ojedinělá výpravná publikace přibližuje fascinující svět stromů, ukazuje, jakou roli hrály v historii a jaký význam mají ve světové mytologii.

Živá moudrost stromů

· Symbolika stromů, historický význam, odpovídající planety a božstva
· Nejznámější mýty ze sumerské, hebrejské, starořecké, římské, keltské, starogermánské, slovanské či indiánské mytologie
· Unikátní barevné fotografie jedinečných exemplářů z celého světa

Stromy jsou našimi nejmocnějšími spojenci
Fred Hageneder je grafik, umělec, harfeník a autor knih o stromech. Je rovněž spoluzakladatelem spolku Friends of Trees.

Vydala Euromedia Group k.s., Knižní klub
Koupíte v knihkupectví a na www.bux.cz.

Další články


Kam dál

Co nabízím....
Profesionální redakční práce, knižní tvorba, publicistika a copywriting zahrnující například tvorbu obsahu pro www stránky a blogy, PR články, rozhovory, reportáže, tiskové zprávy a recenze knih a filmů nebo jiné texty na zakázku. Psaní článků různých žánrů a stylů zpracovaných s netradičním pohledem na věc. Specializace na dětskou knižní tvorbu, pohádky, témata pro ženy a rodiče. Autorka knih Jsem těhotná, ne nemocná, Pohádky ze stříbrného města a Skřítkové pod stříbrným městem, S Blbounem do říše pohádek.
Autorka textu v projektu CHILDBOOK.cz Distanční studium žurnalistiky a dobré reference.
Více informací, referenční články a reference na www.petrickova.cz

Na čem aktuálně pracuji:
RADIOSERVIS -propagace CD Zeptej se táty
CHILDBOOK - propagační články o projektu
SYNERGIE - propagace Orákulum vizí
Ivona Březinová, Začarovaná třída- recenze pro Popelky
Kniha o úspěšném českém handbikerovi Honzovi Tománkovi