Sen o čajovně / fejeton.

Včera v 11:34 | Libertus |  Spisovatelské střevo
Snad každý člověk má v životě nějaký sen, touhu či přání. Někdo sní o tom, že bude například hercem, zpěvákem, spisovatelem, popelářem, kosmonautem atd. Vlivem času a okolností však na tyto své sny zapomínáme, nebo se prostě vytratí. Jsme z toho pak frustrovaní a nepříjemní ke svému okolí a nezřídka i sami k sobě.
I já jsem měl také takový bláhový sen. Nebylo to nic velkého. Snil jsem jenom o tom, že si ve svém rodném městě zřídím čajovnu. Několikrát se mi o tom i zdálo. Ty sny byly natolik živé, že jsem viděl veškerý nábytek a zařízení. Všude bylo spousta obrázků, stolů, židlí, konviček, obrazů, voněly zde vonné tyčinky a podobně.
Barvy byly zářivé, jasné a pestré. Vše vonělo novotou. Jelikož mám velice kladný vztah k orientu a jeho filozofii, rozhodl jsem se čajovnu pojmout v tomto duchu.
Ten sen byl natolik realistický a hmatatelný, že jsem se rozhodl jej uskutečnit. K tomuto cíli jsem napnul všechnu svoji energii, nadšení, odvahu a prostředky. Toho všeho jsem měl dostatek, až na jednu maličkost. Totiž chyběli mi prostředky, finanční prostředky. Přečetl jsem mnoho chytrých a motivačních knih, včetně těch o rychlém zbohatnutí. Ale jakoby mávnutím kouzelného proutku, ani jedna z nich u mě nefugovala. Stále mi chybělo to podstatné: peníze.
Rozhodl jsem se proto jít do banky a zkusit svoje štěstí tam. Ale bohužel jsem neuspěl. Bylo to proto, že jsem měl malý příjem z invalidního důchodu a nedokázal bych pokrýt určitá rizi- ka, kdyby se vyskytla. Banky moc budoucí příjem nezajímá.
Naštěstí, jak jsem tehdy doufal, se objevila jistá finanční společnost, která se nabídla, že mi půjčku poskytne. Musel jsem si ale nechat vypracovat podnikatelský záměr, který samozřejmě nebyl zadarmo. Také po mě firma chtěla, abych jí zaplatil nemalý poplatek. Na tyto výdaje jsem si však musel půjčit doma, od příbuzných, kteří mému plánu důvěřovali a byli pro něho, alespoň zpočátku nadšeni.
Jak se dalo předpokládat, rozhodnutí u této společnosti dopadlo negativně. Poplatek jsem zaplatil, ale o peníze a projekt jsem samozřejmě přišel. Společnost s mezinárodním kreditem přestala komunikovat. Přišel jsem tak o částku 30.t. Kč. Ale řekl jsem si, že jeden neúspěch mě přeci nemůže odradit. Řekl jsem si, že co mně nazabije, tak mně posílí. A s novým odhodláním jsem se pustil do dalšího dobrodružství.
Objevila se další společnost, tentokrát zastupovaná jistým manažerem. Tento manažer vystupoval velice korektně a solventně, když hovořil o firmě,kterou zastupuje. Byl podle toho i oblečený, na schůzky chodil zásadně v saku a kravatě, a jezdil vozem zahraniční značky.
Už toto mě mělo odradit. Ale tehdy jsem byl nezkušený a naivní a domníval jsem se, že se jedná o slušného a odpovědného člověka. Ale dopadlo to stejně jako v předešlé situaci.
Opět jsem nic nedostal. Později se zjistilo, že onen manažer, jak si nechíval říkat, měl kolem sebe spoustu pobočníků, kteří mu zajišťovali pravidelný přísun klientů. Díky nim si přišel na pěkné peníze. Tento proces se opakoval ještě několikrát, pokaždé jsem se ale vrátil domů s nepořízenou. Rodina se mnou pomalu přestávala mluvit. Matka mi pohrozila, že jest-li se to bude prohlubovat, tak se budu muset vystěhovat z bytu. Ale já jsem nikterak nedbal tohoto varování a pokračoval jsem dál ve svém úsilí. Dostoupilo to do takového vrcholu, že jsem byl nucen si na poplatky půjčovat u nebankovních společností. Tyto společnoosti sice poskytnou
peníze hned, ale s velmi vysokým úvěrem. Asi víte o jaké společnosti se jedná, tak že je nemusim nijak zvlášť představovat.
Jednoho dne se však stalo to, čeho jsem se nejvíce obával. U našich dveří zazvonili exekutoři. Chtěli, abych zaplatil částku ve výši cca 40t.Kč, kterou jsem samozřejmě neměl. Matka byla nucena si dojít vypůjčit od své známé. Jinak bychom o vše přišli. Zaplatila za mě, ale musel jsem se z bytu odstěhovat. Její trpělivost byla u konce.
Přestěhoval jsem se tedy do domu s pečovatelskou službou, jelikož jsem jako invalidní důchodce měl na to nárok. Zde jsem bydlel asi dva roky a já jsem opět spadl do stejné situace jako předtím. Opět pomohli příbuzní, zaplatili dlužný nájem, přesto jsem byl nucen se vystěhovat.
Ocitl jsem se v jednom penzionu nedaleko rodného města. V tomto penzionu jsem pak bydlel několik dalších let. Sen o čajovně se pomalu vytrácel do ztracena. Zůstala jen pachuť,hořkost a beznaděj.
Tak takové jsou moje zkušenosti s podnikáním v této zemi.
 

Další články


Kam dál

Reklama