Krysy za stolem

21. září 2016 v 0:02 | čajovna |  Silný čaj
V dnešní době již mnoho koňských povozů, nebo farem, které by se zabývali chovem koní, již není. Ale jeden koníček, kterého jsme chtěli položit k věčnému odpočinku vedle rakve komunismu, žije a rajtuje vesele dál.
Bylo proti němu vedeno nejedno válečné tažení: úsporné opatření restrikce, reforma správy, racionalizace atd. Ale koníček se šťastně přehoupl přes všechny nástrahy kladené mu zákonodárci i občany. Úřední šiml je postrachem všech logicky uvažujících a racionálně jednajících lidí.
Většina lidí svaluje vinu pohodlně na státní úředníky. Obyčejný úředník však také musí striktně dodržovat pravidla a nařízení daná mu shora, ještě z vyššího patra. Ovšem při troše snahy by šlo některé záležitosti zařizovat daleko lépe a efektivněji.
Tento zkostnatělý systém byl u nás zaveden ještě za panování Marie Terezie a našel zde velmi úrodnou půdu, která mnohým úředníkům vyhovuje. Ovšem se skutečnou pomocí občanům to má jen pramálo společného. Je zapotřebí přiblížit úřady skutečnému, modernímu životu. Doposud se reforma odehrávala jen v novinách. Novináři tu a tam píchnou koníčka de žeber.
V malých případech tato injekce postačí, aby došlo k nápravě, neboť se dotyčné instituce zaleknou vlivu medií. Náprava však musí přijít od shora, od hlavy.
To obzvláště platí například v resortu zdravotnictví, které miliardy protékají rukama lékařů, a nikdo neví, kde mizí.




Zázrační léčitelé
Původně jsem chtěl tuto část svého článku nazvat Doktoři jsou svině. Vycházel jsem přitom bohužel z vlastní trpké zkušenosti. Samozřejmě, že si nemyslím, že takový jsou všichni lékaři. Najdou se mezi nimi i obětavý a pracovití lidé, kteří naslouchají svým pacientům a mají pro ně pochopení. Bohužel, já osobně jsem se se žádným takovým lékařem nesetkal.


Dnešní doktoři provádějí většinou svoji praxi především od stolu, přes počítač. A když na vás takový doktor promluví, tak je arogantní, namyšlený a ponižuje svého pacienta. Pacient nezná nic neví, je dokonalý hlupák, proto se na něho musí mluvit sprostě. Kdež to pan doktor vystudoval medicínu, sice s odřenýma ušima, z protekce, nebo přes úplatky, ale podstatné je, že má titul a diplom. Většina těchto lékařů vystudovala ještě za minulého režimu, zdarma. Většina z nich by se spíše měla honosit titulem drvoštěp, nežli doctore mediciane.
Hvězdami mezi těmito drvoštěpy, jsou pak lékaři posudkoví, kteří rozhodují o vašem setrvání ve stavu invalidity. To je kapitola sama pro sebe. Nad jinými vyniká obzvláště jeden, kterého jsem měl tu "čest" potkat. Jmenuje se Jaroslav Krákora a vede posudkovou komisi v Táboře.Jeho léčitelské schopnosti jsou přímo zázračné až nadpřirozené. Mám vrozenou srdeční vadu a Parkinsonovu chorobu. S těmito nemocemi se potýkám prakticky již od dětství. Ve škole jsem byl kvůli tomu osvobozen z tělocviku a ani na vojnu jsem se nedostal.
Ale po setkání s panem doktorem Krákorou bylo mé srdce zázračně uzdraveno. Prý to již nemá na moji invaliditu vliv. Stav mojí invalidity trval 26 let a pan doktor mě zbavil mé bolesti jediným slovem od stolu. Snížil mi totiž III. stupeň na II. a rázem jsem byl pracovně schopný a mohl jsem se plně zařadit do pracovního procesu. Lékařskými zprávami za minulé roky se vůbec nanamáhal zabývat. Také jsem dostal za domácí úkol, abych přinesl zprávu od lékaře, který léčí moji Parkinsonovou chorobu. To jsem bohužel dodat nemohl, protože jsem teprve nedávno zjistil, že se jedná o Parkinsona. Celá ta léta jsem to nevěděl, protože se nikdo nenamáhal mi to sdělit. Byl jsem v domnění, že ty třesy, které pozoruji na svém těle jsou psychické a v podstatě si za ně mohu sám.
V poslední době jsem také několikrát žádal o průkazku ZTP, která by mi v mnohém usnadnila život. Mám totiž jen průkazku TP, kterou prakticky nevyužívám. Patně tímto svým jednáním jsem na sebe pana doktora upozornil. A proto mne pozval ke komisi. Kde mi hned přistřihli křídla. Tak to jednání dnešní lékaři se svými těžce nemocnými pacienty. Bohužel jsem nedostal ani možnost se proti tomuto rozhodnutí odvolat.
Jsem tedy již na druhém stupni a plně jsem se zapojil do pracovního procesu, abych měl na nájem a nějak přežil. Několikrát jsem se v zaměstnání zhroutil vyčerpáním a také psychicky to moc nezvládám. Ale musím vydržet, pan doktor Krákora mi jistě brzy zase nějakým zázračným způsobem pomůže od bolesti. Třeba tím, že mi vezme invalidní důchod úplně, když si budu někde ztěžovat.
 

Další články


Kam dál

Reklama